Film:
Zdeněk Podskalský (1923 Praha – 1993 Praha)
Filmový režisér, který navštěvoval strakonické gymnázium.
Jitka Staňková (*1924 Volenice)
Česká etnografka, rodnému Strakonicku věnovala dokumentární film Jihočeská maškara.
Marie Poledňáková (*1941 Strakonice)
Filmová a televizní režisérka. Ve Strakonicích se sice narodila, ale nikdy zde nežila ani netvořila.
Zdeněk Troška (*1953)
Své dětství a mládí prožil v Hošticích u Volyně. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzském Dijonu a poté filmovou a televizní režii na pražské FAMU (1978). Během studia natočil snímky Vášeň, Odejít před svítáním, Hledání modrého tónu. V letech 1979 – 1991 – režisér filmového studia Barrandov. Filmy Zdeňka Trošky získaly mnoho ocenění a byly prodány do více než 30 zemí světa.
Režijní filmografie:
- Jak rodí chlap (1980)
- Poštovský panáček (1980)
- Bota jménem Melichar (1983) - získala 14 cen na nejrůznějších festivalech doma i ve světě (Portugalsko, Španělsko
atd.)
- Trilogie „Slunce, seno,…“ (1984 – 1991) zachycuje jihočeské nářečí, velmi charakteristické prvky ze života v
současné jihočeské vesnice, je úsměvným obrázkem o nás všech… Hrají zde herci i neherci, jako kompars
vystupuje téměř celá vesnice. Jednotlivé díly odráží také politickou situaci daného období.
- Slunce, seno, jahody (1984)
- Slunce, seno a pár facek (1989)
- Slunce, seno, erotika (1991)
- Zkouškové období (1990) - studentský film z období sametové revoluce 1989
- Andělská tvář, z nejnovější produkce Kameňák 1, 2, 3
- Princezna ze mlejna 1. a 2. díl natáčena v jižních Čechách
- další pohádky: O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí (2 díly)
Herecká filmografie:
- Mňága – Happy end, Jak chutná smrt, Cesta peklem
- Angažuje se v projektu Zdraví – život. Jeho cílem je podpora prevence kriminality, zneužívání návykových látek,
sexuální zneužívání, týrání dětí, šikany, projevy agresivity apod.
Režiséři:
Magdalena PříhodováPetr Vachler (*1966 Strakonice)
Počátkem 90. let založil nezávislou produkční filmovou společnost VAC.
V lednu 2005 natáčel v obci Žihobce na Klatovsku (několik málo kilometrů od hranic Strakonicka) scény pro svůj první celovečerní film DOBLBA! (černá barevná komedie).
Hudba:
Jan Böhm (1809 Blatná – 1896 Blatná)
Skladatel, autor chrámových skladeb.
František Šimandl (1840 Blatná – 1912 Vídeň)
Zpěvák a učitel, který působil ve Vídni, v Dvorní opeře a na konzervatoři.
Marie Provazníková-Šašková (1883 Blatná – 1949 Plzeň)
Klavíristka.
Miloš Smatek (1895 Rovná – 1974 Praha)
Hudební skladatel, psal i filmovou hudbu.
Ladislav Mráz (1923 Strakonice – 1962 Praha)
Sólista opery Národního divadla v Praze.
Jindřich Jindrák (1931 Strakonice – 1993)
Sólista opery Národního divadla v Praze, profesor AMU, zakladatel Prácheňského souboru. V rodných Strakonicích v mládí skautoval a působil i jako divadelní ochotník.
S městem je spojena řada dnes již slavných osobností, většinou absolventů strakonického gymnázia, jako např. houslistka Nora Grumlíková (* 1930) či Václav Hudeček (*1952).
Ze Strakonic také pochází: hudební rodina Riedelbauchova - Václav Riedelbauch (*1947) - současný ředitel České filharmonie, zpěvák Roman Škoda - sólista Hudebního divadla v Karlíně, často hostuje v Národním divadle, zpěvačka Hanka Křížková (*1957) - role v muzikálech – Dracula, Krysař, Jeptišky, Mrazík, Pomáda, Monte Cristo.
Tradice dudáctví:
Josef Formánek (1844 Vrhaveč u Týnce – 1926 Praha)
Ve druhé polovině 19. století se stal jednou z nejvýraznějších osobností hudebního života ve Strakonicích. Již ve svých dvanácti letech se začal zajímat o hru na dudy, přednostně se ale musel věnovat houslím. Širší hudební vzdělání získal na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, po absolutoriu působil v Klatovech a poté se stal ředitelem měšťanské školy ve Strakonicích. Brzy se zde uplatnil také jako varhaník, ale především jako sbormistr a dirigent pěvecko-hudebního a vzdělávacího spolku Zvon, založeného roku 1861. Byl milovníkem komorní hudby a stal se záhy i primášem místního smyčcového kvarteta. Skládal drobnější orchestrální a sborové skladby, vlastním nákladem vydal Návod k polyfonní hře na citeru, vynikl jako citerista. Ve Strakonicích a nejbližším okolí sbíral lidové písně, osvojil si hru na dudy a od dudáků, kteří ho navštěvovali, se mu podařilo zaznamenat ukázky jejich hry i řadu pozoruhodných informací. Svou významnou propagátorskou činností podnítil kulturního historika, univerzitního profesora dr. Čeňka Zíbrta k rozvinutí podobné, ovšem šířeji koncipované, popularizační činnosti. Formánkovu činnost ocenil údajně i Bedřich Smetana, který se prý zúčastnil jeho přednášky a dudáckého koncertu v Umělecké besedě roku 1871.
Dr. Stanislav Lacina (1878 Kutná Hora – 1955 Volyně)
Ve Volyni působil od roku 1908 jako soudce a později jako přednosta soudu. Člověk všestranných zájmů, který se plně sžil s lidem Pošumaví. Zajímal se o dudy, jako samouk se naučil na tento nástroj hrát, opravoval poškozené dudy a předával je dál. Jedny z těchto dud pocházely z období po první světové válce. Dr. Lacina o nich vyprávěl, že to jsou „Švandovo dudy“, které visívaly za oltářem ve Strakonicích v kostele. Na jeho přání byly pak dudy uloženy do strakonického muzea.
Jaroslav Formánek (1884 Strakonice – 1938 Praha)
Dudák a propagátor dudácké hry, syn Josefa Formánka.
Jan Matásek (1903 Modlešovice – 1983 Strakonice)
Jeden z nejpopulárnějších strakonických vandrovních dudáků.
Významnou osobností tradice dudáctví, založení Mezinárodních dudáckých festivalů ve Strakonicích, sběratelem lidové kultury a hudby je bezesporu Josef Režný (*1924 Strakonice).
